
Tak jsem se po mnoha letech octl zase najednou doma. Stál jsem na hlavním náměstí (po němž jsem nesčetněkrát prošel jako dítě, jako chlapec i jako mladík) a necítil jsem žádné dojetí; naopak pomyslil jsem, že to ploché náměstí, nad jehož střechami ční radniční věž (podobná vojáku se starodávnou helmou), vypadá jako velké kasárenské cvičiště a že vojenská minulost tohoto jihomoravského města, tvořícího kdysi val proti vpádům Maďarů i Turků, vtiskla do jeho tváře rys neodvolatelné ohavnosti.